Historie Americké Akity
V japonštině znamenají slova "inu" nebo "ken" pes. Akita inu je tedy pes z oblasti Akita.
První svědectví o psovi typu akity pocházejí z éry "Edo" v 17. století, ve které určoval japonskou politiku 5. šogun z rodiny Tokugawa. Jmenoval se Tsunagoski a protože byl narozen ve znamení psa, vydal zvláštní zákony o psech. Psi měli tenkrát velkou cenu a mohly si jej dovolit držet pouze bohaté rodiny. Akita inu platila a ještě dnes platí v Japonsku za symbol zdraví atěstí. Nemocným posílali příbuzní a jejich přátelé malé hliněné figurky akity, zvané "Inukariko" s přáním brzkého uzdravení. Podobně byli obdařeni rodiče právě narozených dětí, kterým tyto figurky měli přinést štěstí. Psi typu dnešního akity byly považovány za národní bohatství. Barva a druh vodítka se staly stavovským symbolem a udávaly sociální postavení rodiny. Zranění či dokonce zabití psa bylo považováno za zločin, který se trestal vězením či dokonce smrtí. Éra "Edo" se však vyznačovala také velkou politickou nestabilitou i vznikem občanských válek, které přinášely na ostrovy nejistotu. V oblastech Akita byly objeveny zlaté doly, které přitahovaly nejrůznější podezřelá individua. Proto si obyvatelé horských venic drželi ke své osobní ochraně i k ochraně svých statků psy, kteří museli být mohutní a odvážní, budící respekt. Druhým typem psa, známého v té době, byl tzv. "Matagi", středně velký lovecký pes, užívaný k lovu medvědů.
V následující éře zvané "Meidži" počínající rokem
Od roku 1910 se však zároveň přátelé starého typu akity snažili o jeho znovuvzkříšení, ale bez větších úspěchů. Staré plemeno nadále vymíralo, ale někteří chovatelé si již začali uvědomovat rozsah napáchaných škod v chovu plemene a zahájili úsilí o jeho záchranu. Základem nového chovu pak byl pes právě typu "Matagi", kterého se dr. Watese podařilo najít ve vzdálených horských oblastech. V roce 1927 byla založena akita inu Hozonkai (AKHO), společnost pro zachování akity, a v roce 1931 bylo pak japonskou vládou prohlášeno plemeno za národní kulturní dědictví a Akita ohodnocený cenami je národním kulturním bohatstvím. V té době byl také zakázán veškerý export, aby se zachovalo několik málo vhodných chovných jedinců pro rozvoj chovu.
Po ukončení války si pak američtí vojáci dovezli s sebou při svém návratu domů akity linie Dewa, větších, žíhaných či strakatých psů, aby s nimi oživili dosavadní chov akita v USA. Akity fascinovaly obyvatele USA zejména pro svůj atraktivní vzhled a inteligenci. Svým klidem a dominantním chováním jim pak dokladovali svou vznešenost. První akita však do USA přišli sice již kolem roku
převzato ze stránek American Akita Club CZ do kterého Vás srdečně zveme jsou tam příjemní lidé a krásné Akity
Standard Americké Akity
Země původu: Japonsko
Vývoj: USA
Určení: Společenský pes
Klasifikace FCI: Skupina 5, sekce 5
Celkový vzhled
Velký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu, většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje.
Důležité proporce
- - Poměr kohoutkové výšky k délce trupu je zhruba 9 : 10 u psů a 9 : 11 u fen
- - Hloubka hrudníku dosahuje poloviny kohoutkové výšky psa
- - Poměr vzdálenosti od špičky čenichu ke stopu a vzdálenosti od stopu k týlnímu hrbolu činí 2 : 3
Temperament
Přátelský, ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes.
Hlava
Masivní, ale v dobrém poměru k tělu, v klidu bez vrásek. Hlava tvoří při pohledu shora tupý trojúhelník. Mozkovna plochá a široká mezi ušima. Mělká rýha na přední části dobře patrná. Stop dobře vyjádřený, ale ne příliš výrazný. Nosní houba široká a černá. Světlejší pigment a jasně neohraničené skvrny s nedostatkem pigmentu na nosní houbě jsou povoleny jen u bílých jedinců, ale černé se dává vždy přednost. Tlama široká, hluboká a plná. Pysky černé a ne příliš visící. Jazyk růžový.
Chrup
Čelisti nejsou zaoblené, ale tupé a velmi silné. Zuby jsou silné, dobře vyvinuté a plného počtu. Přednost se dává nůžkovému skusu, ale klešťový skus je přípustný.
Oči
Tmavě hnědé, poměrně malé, nevystupují, téměř trojúhelníkového tvaru. Okraje očních víček černé a těsně přiléhající.
Uši
Pevně vzpřímené a v poměru k hlavě malé. Ohneme-li ucho kupředu, jeho špička dosahuje k hornímu okraji oka. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, na špičkách poněkud zaoblené, široké u kořene, nejsou nasazeny příliš nízko. Při pohledu ze strany směřují uši kupředu nad oči rovnoběžně s linií šíje.
Krk
Silný a svalnatý s minimálním lalokem, poměrně krátký, silně se rozšiřující k plecím. Výrazná šíje harmonicky přechází k mozkovně.
Trup
Délkou přesahuje výšku. Kůže není příliš tenká; ani příliš těsně nepřiléhá, ani není příliš volná. Hřbet rovný, bedra pevně osvalená, hrudník široký a hluboký, žebra dobře klenutá s dobře vyvinutým předhrudím. Spodní linie a břicho lehce vtažené.
Ocas
Mohutný a bohatě osrstěný, vysoko nasazený a nesený nad hřbetem nebo bokem zatočený ze tří čtvrtin, zcela, nebo dvakrát, vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní. Je-li ocas zatočen ze tří čtvrtin, jeho špička klesá těsně podél boku. Kořen ocasu je široký a silný. Natáhneme-li ocas podél pánevní končetiny, poslední článek ocasu dosahuje ke hleznu. Osrstění je na ocasu hrubé, rovné a husté, vzhledem nepřipomíná chochol.
Hrudní končetiny
Silné kostí a při pohledu zepředu rovné. Plece silné a mohutné, přiměřeně šikmo uložené. Nadprstí lehce skloněné směrem kupředu s úhlem zhruba 15° vůči svislici.
Pánevní končetiny
Silně osvalené, široké a silných kostí srovnatelných s hrudními končetinami. Paspárky se na pánevních končetinách odstraňují. Stehna silná, dobře vyvinutá, při pohledu zezadu rovnoběžná. Kolena přiměřeně úhlená. Hlezna svislá, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Tlapy
Rovnoběžné, kočičí tlapky, dobře klenuté prsty se silnými polštářky.
Pohyb
Plný síly, přiměřeně dlouhý a vydatný. Pánevní končetiny pohybují rovnoběžně s hrudními. Vzadu vydatný, pevný a stejnoměrný pohyb.
Osrstění
Patrová srst. Podsada silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně
Barva srsti
Jakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd.; přípustná je i strakatá a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Strakatí psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.
Velikost
Kohoutková výška: psi 66 až
feny 61 až
Vady
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu a její závažnost se posuzuje v přesném poměru se stupněm dané odchylky.
- psi se samičím výrazem, feny se samčím výrazem
- úzká nebo málo vyvinutá hlava
- chybějící zuby (s výjimkou 2 zubů z kategorie P1 a / nebo M3)
- modře nebo černě skvrnitý jazyk
- světlé oči
- krátký ocas
- vybočené nebo vtočené lokty
- jakákoliv známka límce nebo vlajky
- bojácnost nebo agresivita
Vážné vady
- nedostatek mohutnosti
- lehké kosti
Diskvalifikující vady
- Naprostý nedostatek pigmentace čenichu. Čenich s depigmentovanými jasně ohraničenými skvrnami.
- visící nebo překlopené uši
- předkus nebo podkus
- srpkovitý nebo nezatočený ocas
- psi s kohoutkovou výškou pod
Pozn.: Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně spuštěná v šourku.
